Jak žít svobodně v nesvobodném světě?

  Mně se tenhle svět nelíbí, nelíbí se mi politika, nelíbí se mi zabíjení ve jménu čehokoliv a naopak se mi líbí tažení Andreje Babiše a podle výsledků voleb nejsem sama. Také Tomio Okamura se mi líbí tím, že je stále aktivní a nic nevzdává... zatím stále bojuje!

  Lidé nejspíš cítí, že se něco děje jinak. Uvědomili si zřejmě, že směr, jakým se ubírá naše země nebyl nejšťastnější a chtějí změnu. Jenže jsou stále v zajetí ochočování, aby sloužili snu planety, který se tím pádem stále drží při životě. A ten sen je plný nespravedlnosti, kterou cítí každý a na kterou reaguje pasivitou. Lidé jsou tedy spíš vojáci než bojovníci. Jaký je v tom rozdíl?

  Voják plní rozkazy, přizpůsobuje se, zabíjí, protože takový je rozkaz, ale co to dělá s jeho svědomím? Je otupělý a když nedokáže být dostatečně otupělý, tak se hroutí. Má trauma, sám odmítá žít, někdy končí sebevraždou.

Bojovník bojuje, protože chce změnit život svůj i lidí, kteří to cítí stejně jako on. Prostředky jsou tedy jiné než zabíjet, krást a mrzačit. Bojovník chce změnit svět a ví, že musí začít u sebe. Uvědomuje si, že něco je špatně a hledá co by to mohlo být. A odpovědi nachází, protože ty odpovědi tady jsou. Jsou kolem nás jen jsou "potichu". Čekají na ty, kdo jim budou chtít naslouchat. 

 Tomio Okamura se objevil jako blesk z čistého nebe. Jeho sláva rostla, protože říkal nahlas, co se u nás jen šeptalo nebo hrdinně vykřikovalo v hospodě u piva. Lidi ho začali poslouchat, protože jeho řeč souzněla s tím, co si mysleli. Jenže nepřítel nikdy nespí. A protože zabít Tomia by bylo kontraproduktivní, zvolí emoční jed. Zahrají na strunu v lidech, která spolehlivě zazní. 

 Bylo třeba spustit davovou psychózu." Davová psychóza je stav změny mysli vyvolaný záměrně, nebo bezděčně v určité skupině lidí, která se v určitý okamžik vyskytuje na vymezeném prostoru. Jedna z lidských potřeb je potřeba bezpečí. Ze všech psychických (sekundárních, nebiologických) potřeb je tato potřeba nejsilnější a naléhavost naplnění si vyžaduje okamžité řešení. Jinými slovy – cítí-li člověk bezprostřední nebezpečí, např. padá-li led ze střechy, v případě napadení jinou osobou, požáru v budově, kde se nachází apod. - všechny ostatní okolnosti v ten okamžik ztrácejí na významu, respektive jejich řešení přichází na řadu až teprve po naplnění potřeby bezpečí, odstranění ohrožujícího faktoru."/internet Články a názory 4.2.2007, autor Mgr. Jiří Gawlas/

A co použít konkrétně? Předsudky, tu část vědomí lidí, která je nejaktivnější STRACH. "Okamura je populista" Hle, tady hrozí nebezpečí POZOR! Nesmíme ho poslouchat, protože to co říká je populistické, tedy špatné a hrozí nebezpečí! 

 Jak mocná je většinová sugesce. Jak snadno uvěříme, že to co Tomio říká je nesplnitelné, nemožné. Nemožné je změnit náš volební systém, nemožné je zavést zde švýcarský model demokracie protože bla bla bla, je nemožné bránit se proti zfanatizovaným islámským extremistům, je nemožné, aby nám naši politici, média, průzkumy lhaly! Okamura je populista a hotovo, je třeba ho přestat poslouchat a vůbec brát vážně, protože bychom vypadali jako naivní hlupáci. Ale něco v nás přece občas zahlodá. Ještě že máme facebook. Kdo chce, poslouchá/čte bez cenzury.

 Jak to ale dokázal Andrej Babiš? Není tak radikální, ví, že změna politiky je zdlouhavý proces a nejen že neříká naučené fráze, on říká to, co si skutečně myslí v daný okamžik a hlavně za něj mluví jeho činy. Jenže i zde je lepší sledovat zprávy bez toho, aby nám je někdo, například nejsledovanější médium televize prostřednictvím najatých reportérů a komentátorů, zkresloval a vykládal nám, jak tomu máme rozumět, abychom nevypadali jako hlupáci. Protože ti, kteří nás ovládají a z politiky dobře žijí, mají dost peněz (z našich daní), aby si to vše zaplatili! Ale Andrej Babiš je vidět i tím, že dokáže najít a zaktivizovat podobně smýšlející lidi. Dovede je motivovat ke spolupráci a ta se daří, alespoň zatím. Možná je to tím, že i on má možnost využít média, ale jeho majetek je výsledkem jeho práce a má na to nejméně třicet tisíc přímých svědků.

A teď se vrátím k původní myšlence. Jak svobodně žít v nesvobodném světě? Je to zrušení starých dohod, které jsme přijali za své v průběhu ochočování a nahradit je novými dohodami, jsou čtyři, ale není snadné je přijmout a uplatňovat v životě. Ale opravdu přinášejí klid duše, radost a štěstí. Zbavte se domněnek, které ovládají mysl v důsledku toho, co nám kázali a kážou prolhaní politici, nehřešte slovem a vše dělejte, jak nejlépe umíte. Pokud budeme chtít změnit volební systém, můžeme. Vždyť hlas lidu je silnější než hlas Parlamentu. Vždyť tady žijeme my a my dáváme těm, kteří nás zastupují tu sílu!

/ inspirováno knihou Čtyři dohody, Don Miguel Ruiz v podání Jaroslava Duška, dále Anastásií, Paulem Coelhem,M.Scottem Peckem apod. /