Tak jsem se přihlásila do seznamky III

Nová zkušenost, nebo stará? Zpočátku mi to nedocházelo, ale asi se to dalo čekat. Muži, alespoň u nás, se nemění...  Jejich systém hodnot je stále stejný. Muži, zvlášť ti starší se až panicky bojí zralých žen. Proč?

Procházím si nové návrhy partnerů a hle, jeden o sobě píše tak úžasně, že neváhám ihned odpovědi komentovat. Jedno lepší než druhé. Konečně jsem HO našla! Neuvěřitelné, on má přesně ten samý náhled na život jako já. Ještě posílám zprávu, že své životní zkušenosti a hlavně ty společné hodnoty můžeme prozkoumat při schůzce. Pak se ozval můj kamarád Honza. Domluvili jsme se, že zajdeme spolu na pivko nebo se vykoupat do  řeky. Honza je jen kamarád, jako partner by byl pro mě moc starý. Osmnáct let rozdíl možná nevadí, když je chlapovi padesát, to už má rozum, ale když je mu přes sedmdesát, už to přece jen není ono. Ano, vždycky jsem vyhledávala starší kluky, protože se "vědělo", dokonce jsme se to učili ve škole na biologii, že kluci dospívají pomaleji. Říkalo se, že jsou tak tři roky pozadu za námi, dívkami.Také se mi dostal do ruky asi v šestnácti slavný román Jana Eyrová, její milý byl starší o devatenáct let. Láska jako trám. Ale po zkušenosti, kdy můj milovaný kamarád, který byl starší o dvanáct let, umřel, chtěla bych někoho mladšího. Já vím, mladší může umřít taky z ničeho nic, ale ta pravděpodobnost je menší, říkám si. Ale zpět k Honzovi. Poseděli jsme u stánku na cyklistické stezce samozřejmě s nealko Birelem a pak jsme jeli dál k řece. Pochlubila jsem se, že jsem asi někoho našla a těšila se, že až se vrátím domů, bude tam určitě odpověď. Byla a zcela nečekaná. Koukám na návrhy partnerů a ten co mě zajímal tam není. Co to je? Vracím se do mailu a přes něj, nemohla jsem si ani jméno hned uvědomit, ale nakonec přece, Petr 59 Jihlava, kliknu a (!) červeně napsáno: "Tohoto člena bohužel nemůžete kontaktovat. Buď svůj profil vymazal nebo vás vymazal ze svých návrhů partnerů." Nechápala jsem, vypadalo to tak slibně. Honza mi to vysvětlil hned druhý den. "Jó takovej devětapadesátník hledá ňákou mladší, ty si pro něj stará!" No jo, začíná mi svítat, nejspíš si řek:"Hele jí, babu, na tu sem čekal, šup s ní pryč". No jasně, vždyť nejspíš s nějakou takovou se šťastně rozvedl a asi neměl to štěstí, aby pochopil její hodnotu". Ono to možná ani nešlo, byla jiná doba. Byla spousta tabu, celá řada předsudků, příkazů a hlavně strašáků a co nám přikazovaly? Třeba ono kdysi běžné a zcela obecně povědomé: "Neberou se z lásky, ale proto, že musí!" a "Každé druhé manželství se rozvádí". K tomu nejapné vtipy o manželkách - čarodějnicích, slepicích, zrádkyních, ztvárňovaných vždy jako strašidlo s natáčkama na hlavě a maskou na obličeji, písničky o nesnesitelných a panovačných družkách atd. Ano, v tom jsme vyrostli a prožili hlavní část života. Tu rozmnožovací. Teď se neříká družka, ale "přítelkyně" a to už není tak svazující. Dokud je to přítelkyně, dobrý, až přestane být, vyměnit. Žádně úřední svazky, stojí to jen peníze a nic to nezajistí. Vývoj nezastavíš. I já jsem kolikrát na pochybách, proč to vlastně dělám, když jsem utekla z manželství i družského poměru, protože už to bylo o ničem. Dva lidé, kteří si nemají co říct. Žijí vedle sebe, protože je to podle zákona.

   Tak jo, vážený, vyloučil si mne, aniž bys mě znal. Ono se dá napsat leccos do toho dotazníku, ale asi málo kdo je skutečně bdělý, jak říká pan Dušek. Používají se fráze a vůbec se nepozastavujeme nad jejich obsahem. Jeden člen také psal, že hledá "spřízněnou duši" a když jsem se podivila nad tím, že je nevěřící, odpověděl krátce a jasně:" Spřízněná duše je sousloví, které nemá nic společného s vírou, tak to aspoň beru já. Zdravím Karel." Spi dál, Karle, třeba se jednoho dne probudíš a pochopíš. 

  Mám moc ráda film "Lepší pozdě nežli později",to je přesně o tom. Jak říká sestra hlavní hrdinky: "Muži hledají zajíčky a starší ženy zůstávají na ocet" a také " Muži, zvlášť ti starší, se až panicky bojí aktivních a zajímavých žen". Nevím, jestli jsem zajímavá, ale aktivní určitě. Mám své názory a životní hodnoty jsem si poskládala na základě zkušeností, už mi nikdo nic nenabulíkuje. Jsem sebevědomá a rozhodně se necítím podřízeně ve společnosti mužů. Hledám kamaráda, se kterým bych sdílela spíš ty radosti, doprovod na různé akce a chybí mi sex s milovaným člověkem. 

   Fotografie, to je taky "dílo". Když vidím tu přehlídku "dědulů", nechce se mi věřit, že jsou to moji vrstevníci. A když vypadá trochu k světu, tak si mě vymaže z kontaktů, no není to k uzoufání? V diskuzi u předešlého blogu mne dva diskutující nabádají, abych byla trpělivá, že oni se také seznámili touto cestou a jsou šťastní už například šest let. A taky, že nemám srovnávat, tedy hledat kopii mého milovaného kamaráda. I to je těžký, protože s ním ta Láska proudila. On mi dokázal to srdce otevřít. Tak nevím.....